Houbaření v Irsku

Před nedávnem byl na stránkách serveru aktuálně.cz zveřejněn mini test, ve kterém si lidé mohou ověřit svou znalost hub. Jakožto zapálená houbařka (spíše sběratelka nežli konzumentka) jsem si testík samozřejmě ihned udělala. Byla jsem sice zklamaná, že jsem neodpověděla na všechny otázky správně (o vatovci jsem skutečně slyšela poprvé, kdyby rovnou řekli, že je to pýchavka...), ale na druhou stranu jsem si uvědomila, že se i tak mohu pyšnit znalostmi, které v Irsku hned tak někdo nemá.

Podle zmíněného testu nasbírá v průměru jedna česká domácnost cca 8Kg hub ročně, což víceméně potvrzuje fakt, že Češi jsou opravdu národem houbařů. Minimálně je tomu tak ve srovnání s Iry. Přestože jsou zdejší klimatické podmínky pro růst hub jako stvořené (extrémní teploty nebývají časté, kdežto srážky ano), tak se této volnočasové aktivitě mnoho místních nevěnuje. Hlavní příčinou proč tomu tak je, je skutečnost, že 99% obyvatelstva se vyhýbá konzumaci jiných hub než těch, které si koupí v obchodech. Prý oprávněně - ze strachu, aby se neotrávili.

Irové prý totiž nemají žádné vědomosti potřebné k tomu, aby odlišili hřiba od muchomůrky. Jasně, například muchomůrku hlízovitou mohou lidé také konzumovat, ale na rozdíl od většiny hříbků jen jednou, že? Jde o to, že se lidé vzhledem k chybějící tradici houbaření, naprosto nevyznají v tom, které houby jsou jedlé a které naopak. Z důvodu neinformovanosti národa se přední irští mykologové (rozuměj cca 2 nadšenci) rozhodli pro osvětu.

Jeden napsal v roce 2001 bakalářskou práci na téma houbaření v Irsku (také bych se místo otázek ohledně severoirské identity zabývala tím, zda v Irsku rostou houby - což je jedna z kapitol práce), která byla následně vydaná jako houbařská příručka. V té jsou k dispozici zásady jak si houby užít a přežít. Kromě základních rad typu: co neznáš nesbírej, je publikace doplněná nejen ilustracemi, ale i řadou barevných fotografií (ani to bych ale nebrala jako 100% záruku toho, že s naprostou jistotou dokáže člověk určit rozdíl mezi Hřibem Kavkazským, Kovářem, Kolodějem, Le Galové, Kříštěm, Satanem, to je pak vhodné držet se již zmíněné zásady). Byla jsem mile překvapena, když jsem zjistila, že ho pro práci inspiroval ilustrovaný atlas hub od Miroslava Svrčka (ano, svět je opravdu malý).

Druhý pak spolupracuje se sdružením, které pořádá tzv. hony na houby. I když by se termín dal jistě přeložit lepším způsobem, toto spojení naprosto přesně vystihuje to, jak dané akce probíhají. Cirka 30 naprostých houbařských začátečníků se sejde v nějakém penzionu a jsou následně nahnáni do blízkého lesa (lokalitu předem vybírá mykolog, aby měli jistotu úspěšnosti lovu), kde seberou veškeré houby, které najdou. Své úlovky snesou zpět do penzionu, vysypou na stoly a teprve pak je za pomoci mykologa třídí. Vybrané druhy hub jim také na ochutnávku v penzionu upraví. Za tuto jednodenní akci každý účastník zaplatí přibližně 2000Kč (nevím jak vy, ale já vím o lepším způsobu, jak danou částku využít).
Protože máme celkem vhodný les přímo u nosu (ve Phoenix parku), tak jsme si tam o víkendu vyrazili - zjistit, zda už je houbařská sezóna v plném proudu. I když jsem se na začátku chlubila, jak jsem dobrá houbařka, tak jsem se přesvědčila, že pravidlo: co neznáš nesbírej, se celkem používá. Narazili jsme na místo, kde si v trávě u poměrně frekventované stezky hovělo asi 15nádherných hřibů. Skočila jsem po nich a začala je sklízet. Tom, jelikož je tím, kdo u nás houby konzumuje, projevil ovšem určitou pochybnost, zda se opravdu jedná o tzv. "modráky". Po chvíli mě naprosto rozložil, až jsem si nebyla vůbec jistá, takže jsme tam náš úlovek nakonec nechali.

Doma jsme seděli u počítače a na internetu studovali rozdíly mezi Kovářem, Kolodějem a Satanem. Díky tomu jsem zjistila mnoho nových informací. Satan je prý jedovatý pouze v syrovém stavu a po tepelné úpravě se požít dá a snadne ne jen jednou. Stejně tak tomu je i se zmíněným Kolodějem, což je pro mě novinka (dosud jsem žila v domění, že je to klasicky jedlá houba). Také jsem byla překvapená, kolik těch druhů tzv. "modráků" vlastně je a jak je těžké, ba prakticky nemožné, je pouhým pohledem od sebe odlišit - doporučuji se podívat na www.naturfoto.cz. Každopádně se ve mě opět probudila má houbařská vášeň a už se nemůžu dočkat, až zase vyrazíme... pokud se neotrávíme, tak vás jistě budu informovat, jak náš "lov" dopadl.


Theme port sponsored by Duplika Hosting.
Domů Back To Top