Dlouho jsme se neozvali...

...a měli jsme pro to pádný důvod. Hodně zábavy, přes kterou jsme se nedostali ke psaní. Hlavním zprávám se budeme věnovat za chvilku, teď stručně.

Záhadná kýčovitá plastika konečně vyfocena – viz příloha. Misha aneb proměna pokračuje, barvení vlasů, a tradiční malování henou na ruku - viz příloha. Žádný velký výlet se prozatím neuskutečnil. Shlédli jsme několik DVD z indické svatby. Práce ještě není. Doména cyberspace.ie úspěšně zaregistrována. Včera jsme měli bramboráky, dnes byla úžasná koprovka. Částečné zatmění měsíce jsme neviděli. A teď již k hlavním zprávám.

Začal bych zahájením Olympiády...

Chtěli jsme se s Mishou kouknout na zahájení (kontroverzní) olympiády, a protože nemáme v bytě televizi (což je imho rozhodně plus), tak jsme se rozhodli, že půjdeme do posilovny. V posilovně mají totiž na běžících pásech a "kolech" přidělané LCD monitory, na kterých běží i normální televizní kanály. Jediný problém je, že u toho musíte cvičit. Co se tedy dalo dělat, zahájení olympiády jsme prožili stylově ve sportovním duchu ;)

…přešel bych k počasí...

(aneb mají-li Eskymáci 16 různých výrazů pro sníh,
tak Irové musí mít tak minimálně 40 pro déšť)

Minulý týden byly v Irsku velké přívalové deště (přetrvávající i do tohoto týdne). Dle novin srovnatelné v množství srážek s hurikánem Charlie, který tady řádil před deseti lety. To se musí nechat, když už se v Irsku řekne, že hodně prší, znamená to, že vám do bytu prší i zavřeným oknem :) A když to spojíte s tím, že zrovna nejste doma, stane se z toho „zábava“ na pár následujících dnů. Vezměme to ale od začátku...

Vydali jsme se takhle v sobotu do města. Já, že se kouknu v kině na film WALL-E a Misha, že si projde pár obchodů. V tu chvíli jsme ještě netušili, že se na Dublin žene pořádná průtrž mračen. Začalo pršet. Já jsem největší průtrž v klidu prošvihl v kině. Horší to měla Misha, která si jí užila naplno ve městě, chudák z toho byla pořádně promoklá a zmrzlá jak husí „exkrement“ a to ještě netušila, co je před námi.

Čekala nás totiž cesta zpět do bytu. Pršelo. Rozhodli jsme se, že se cestou domů stavíme v jedné čínské restauraci (protože jsme jedli naposledy dopoledne) a dáme si teplý čaj a něco dobrého k jídlu – v jejich bufetu, tzv. „naper se a pukni“. Nejdřív nám ujel autobus a na další jsme čekali celkem dlouho. V tu chvíli nám to už mělo být podezřelé. Nastoupili jsme tedy do autobusu, sedli si a představovali jsme si, jak už jsme v bufetu a popíjíme teplý čaj. Po dvacetiminutovém představováni si, a asi tři sta ujetých metrech v rámci kterých jsme „dohnali“ předchozí autobus, který nám ujel, jsme se rozhodli, že raději půjdeme pěšky. Což byl dobrý nápad, protože venku přestalo pršet. Řidič byl naštěstí moc hodný a pustil nás ven i mimo zastávku.

Krok, dva, tři... Pršelo ;) Misha nasadila ostré tempo a zbytek naší skupiny, který si zapomněl deštník doma, se jal utíkat od zastávky k zastávce, kde vždy na Mishu čekal pod stříškou. Hurá, čínský bufet. Tedy co to vykládám – restaurace, bufet je totiž otevřený pouze v pracovní dny (což jsme samozřejmě nevěděli). To nám však nevadilo, teď už jsme byli zmoklí oba a hlavni bylo, že jsme si mohli dát něco teplého.

Zahřátí (někdo po pekelně pálivé chilli omáčce), s plným žaludkem, momentálně spokojení, jsme se rozhodli vydat se opět na autobus, který naštěstí jel ihned. S představou, že za tu dobu se doprava trošku rozjela a že zbytek cesty do bytu už není tak moc skrz centrum.

Chyba lávky! Pršelo, semafory nefungovaly, dopravu řídili policajti (gardaí – jak se jim tu říká) a navíc, pár silnic, z důvodu záplav, bylo uzavřených. Takže cesta, která trvá tak 20 minut, nám trvala přes hodinu a půl a navíc s jedním bonusem - do autobusu zatékalo.

Když jsme se v půl desáté dostali domů, tak jsme si před spolubydlícíma chtěli „zamachrovat“, jak dlouho jsme jeli z centra, ale neměli jsme šanci. Oni jeli (vlastním autem) odpoledne do nedalekého Tesca a cesta zpět jim trvala šest hodin. Chudáci navíc uvařili motor.

No a pak konečně přišlo na řadu zjištění, o kterém to vlastně celé je – de facto taková třešnička na dortu. Záplava se nevyhnula ani nám, i když bydlíme ve třetím patře. Koberec v našem pokoji byl nasáklý až hrůza - úplně to čvachtalo, když se po něm chodilo – dýja-dýja-dá.

Když jsme vysušili to nejhorší, chtěla si Misha, po tomto veselém dni, vlézt do vany, otočila kohoutkem a ni kapka teplé vody a to si říkala, že už to horší být nemůže.

Několik následujících dní jsme sušili koberec (viz přiložené foto), který je bohužel přilepený k podlaze, takže to bylo peklo ;( Každopádně už jsme v suchu ;)

…a zakončil poděkováním.

Děkujeme všem za emaily, komentáře, pohledy a tak vůbec ;)

Tak, a hurá na kutě...

PřílohaVelikost
Sušení koberce - GorTh155.44 KB
Sušení koberce - Misha101.81 KB
Ano, teče nám dovnitř i zavřeným oknem ;)124.81 KB
Plastika vyfocena!129.17 KB
Barvení vlasů, a tradiční malování henou na ruku...106.72 KB
Talk to my hand ;)89.92 KB
Detail ruky148.23 KB

hele ...... už víte, kdy se vracíte ????? ...............docházej mi mentosky :o(

...přesto mi to nedá, abych se zas po delší pouza neozvala. Vlastně co to povídám, JE u nás něco nového: NOVÝ PES!! Dáša sice zklamala (má kliku, holka jedna, že nám zas do domku nepodsunula něco živého, ovšem děsím se každých vánoc), ale Kájina to plně zvládla i bez ní. Cca před 14 dny přijdeme z práce domů a naše dcera drží na ruce něco ouplně malinkýho a chlupatýho - no málem mě kleplo. On už jí nestačí Guláš, pořídila si navíc psí holčičku Kulajdu. Prý to nebude větší než kočka (nevím, zda je to poměřováno Čardášem nebo Racy), ale každopádně začínám mít pocit, že nás ty zvířata vytěsní z domku a my si na zahradě rozděláme stan.
Jo ale abych přidala komentář k vašim zážitkům: doufám, že mokrý koberec nedoznal kvalitativních změn, jak se tak často stává našim kobercům. Je celkem běžné, že po zvlhnutí na nich vzniknou takové ty muldy, o které se tak báječně zakopává. A vydrží i po vysušení!!
Co se týče toho kýče - dotazy na ženské plastiky za okny, tak na to bych šla spíš taktikou Mishy (díky za překlad!), neboť jinak bych měla obavy z nemilých reakcí. A navíc, když pěkně pohovoříš, tak se často dovíš i to, na co ses ptát ani nechtěl - a nikdy nevíš, kdy se ti nějaká informace může hodit!
Vlasy Mishy: Misha má hezký úsměv, takže vlasy nejsou až tak tento, přesto fandím těm jejím přirozeným kudrnám (i když i v rovných vypadáš dobře, Misho!).
Tento víkend, tj. 30.8., budou zase rybářské závody - škoda, že nezaskočíte, klobásek i pitíčka bude dost. Ale budeme na vás myslet!!
Mějte se bájo a držíme pěsti, ať máte s prací štěstí.


Theme port sponsored by Duplika Hosting.
Domů Back To Top