Indické okénko č.2

Čas nám nějak letí a naše soužití s indickými spolubydlícími trvá skoro tři měsíce. Za tu dobu jsme poznali leccos z jejich kultury - a oni samozřejmě něco z té naší. I když bych řekla, že pro nás je to daleko exotičtější poznání než pro ně. Tím ovšem nechci říct, že jsme jako národ nudní, že?

Odlišnosti v kultuře osvětlují to, jak se chovají. Respektive vysvětlují hodně jejich návyky, které nás někdy nesmírně vytáčejí. Jejich životní styl je pro nás občas naprosto nepochopitelný. Třeba to, jaký bordel jsou schopni „vytvořit“ během děsně krátké doby. Sami nejsme nijak puntičkářští s ohledem na pořádek, ale čeho je dost, toho je příliš. S úklidem společných prostor se střídáme, jeden týden uklízíme a vynášíme odpadky my, další týden zase oni. Což je celkem férové. Co ale je ale nespravedlivé, je to, že když máme uklízet my, tak si oni s hygienou nedělají pražádné starosti. To v reálu znamená: „co jim kde od ruky upadne, tam to taky zůstane“ nebo „na právě vyleštěné okno se nejlépe otiskne mastný obličej“ a podobně.

Dlouho jsme si s tím nevěděli rady. Bylo nám hloupé jim něco říkat. Obzvlášť po tom, co se nás snažili přesvědčit, že jsou čistotní a že je potřeba uklízet pořádně (což už nám dneska od nich přijde jako hloupý žertík). Teď už ovšem také víme, co je toho všeho příčinou. Rashmi nám vyprávěla o tom, jak žijí v Indii. Oba pocházejí z lepší sekty, což je spojené s určitou životní úrovní. Než se Rash s rodinou přestěhovala do města, tak jim celá vesnice chodila prakticky sloužit, jen kvůli jejich postavení. Ve městě si pak najímali sluhy. Jeden myl nádobí, druhý zametal, další čistil podlahy a na řízení měli šoféra. V Navdeepově rodině na tom jsou stejně a dokonce mají i paní, co jím 2x týdně chodí mýt záchod a nic jiného nedělá. Doufám, že nás teď neberou jako své sluhy... mě jako holku na úklid a Tomáše jako vynašeče odpadků.

S hygienou souvisí i další téma. Jelikož je papír v Indii posvátný – jelikož přináší poznání a vzdělání, nesmí se znesvětit. No a toaleťák je přeci také z papíru, ne? Ti bystřejší už asi tuší, kam mířím. Ano, majoritní většina Indie se na toaletě utírá přímo rukou. Vlivem modernizace se ve větších městech a hotelech začal používat toaletní papír, jenže ten je mimo dosah normálních lidí, kteří nadále zastávají původní zvyklosti. Indové se pak odlišují od Arabů tím, že neodlišují takzvanou „špinavou“ a „čistou“ ruku, takže je jim prakticky jedno, že se utírají a jedí tou samou končetinou. Naštěstí pro ně existuje vynález zvaný příbor, že?

Dost zajímavou součástí jejich života jsou různé rituály a svátky. V tomto směru na ně nemáme ani náhodou (kam se hrabeme s Velikonocemi a spol.). Zrovna dnes jsem byla svědkem jednoho. Jelikož je Rash vdaná, tak musí jednou za rok držet na počest svého manžela a jeho matky půst. Kromě půstu (může se pít voda a jíst malé množství ovoce) se vykonává menší obřad k uctění bohyně Lakshmi. Takže Rash seděla na dece, hlavu omotanou šátkem a její matka ji přes skype odříkávala modlitbu, kterou dcera poslušně opakovala. V ruce přitom žmoulala rýži a kývala se do rytmu. Kromě rýže se obětují datle, voda a peníze. Ty ovšem nejsou pro bohyni, ale pro tchýni. Pokud vdané ženy nepodstoupí tento půst, hrozí jim (prý s velkou pravděpodobností), že je manžel zavrhne/opustí/podvede. Myslíte, že by u nás dodržováním tohoto obřadu klesla rozvodovost? Na otázku si odpovězte sami. Já se vám za odměnu zase ohlásím s dalšími zajímavostmi z indické kultury.

Naše poznámky o indické kultuře samozřejmě nejsou úplné. Jednak vás nechceme příliš vyčerpat a jednak toho ještě mnoho nevíme. Proto vám to dávkujeme v menších množstvích, aby to pro vás bylo lehce stravitelné.

Takže se Dimiku nediv, že se tvůj spolubydlící oplachoval hrnkem. Nebyl to kec, ale holý fakt, věř tomu. Kromě toho, že toaletní papír není hojně rozšířený artikl, tak většina ani Indů neví, co je to záchodová mísa a vana. Místo mísy mají díru do země (něco jako Turecký záchod) a když řeknou, že si dají koupel, mají na mysli již zmíněné polévání hrnkem. Ve vaně by se asi utopili, protože majoritní většina neumí plavat. To je dané tím, že nemají přístup k vodě v podobě řek a jezer, a když už někteří bydlí u vody, mají z ní strach (nejen díky vodním bohům, ale také díky masožravým potvorám, co v ní žijí).


Theme port sponsored by Duplika Hosting.
Domů Back To Top