Cesta do hlubin študákovy duše... ze školních lavic.

Musím se přiznat, že na toto téma se mě ptá celkem dost lidí. Není divu, proto jsem sem také jela, že? Přiznám se bez mučení i k tomu, že v podstatě nevím, co by vás tak asi mohlo zajímat, takže bych následující řádky nazvala – volné variace na školní téma.

Začneme pěkně popořadě. Řekla bych, že nejhorším a zároveň nejdůležitějším krokem je se na školu dostat (aspoň v mém případě to tak bylo). Vše se děje jiným způsobem než v ČR. Zapomeňte na přijímací zkoušky... na VŠ studenty přijímají na základě výsledků předchozího studia. S čím jsem tedy problém neměla. Horší ovšem ale bylo správně (a včas) vyplnit a odeslat veškerá potřebná lejstra. Noční můra !!!

Problém nastal v momentě, kdy jsem měla doložit certifikát o úrovni AJ. No, jelikož mám magisterský titul a dvoje státnice z tohoto jazyka, tak jsem nikdy nepotřebovala IELTS certifikát. Víceméně jsem ho navíc bojkotovala jelikož za jeho složení si účtují celkem slušnou sumičku a já nejsem Rothschild. Na TCD ho ovšem požadují od všech studentů, jejichž mateřštinou není angličtina či v tomto jazyce nebyli vzděláváni. Takže jsem se obrátila na Děkanku pro studijní záležitosti a celou situaci jí vysvětlila. Nejspíš to pochopila, jelikož mě přijali :)

Studijní oddělení musím pochválit i za jejich precizní práci během zápisu. TCD sice není obrovskou univerzitou (mají prakticky tři „pidi“ fakulty), ale i tak na ní studuje celkem dost lidí a to i v rámci večerních kurzů pro veřejnost. V mém případě (postgraduate studium = magistři a výš) šlo vše naprosto hladce. Maximálně při zápisu do undergraduate studia (bakaláři) se na nádvoří utvořila kratší fronta.

V následujícím týdnu se na tom samém nádvoří „vyrojila“ spousta stánků nejrůznějších studentských spolků nabízejících členství za pouhé 2 eura na rok. Bylo to jak v Babylonu. Jaj, něco pro mě, které automaticky naskočí husí kůže, když si představím, že se mám přetlačovat s miliardou dalších lidí. Ne, že bych neměla ráda fyzický kontakt, ale raději si ho užívám v soukromí. I tak jsem se nechala přesvědčit a zapsala jsem se hned do dvou „spolků“ - literárního a pěveckého.

V rámci literárního kroužku se pořádají čtenářské skupiny, kreativní psaní, příruční knihovna a hlavně mají jeho členové naprosto úžasnou šanci potkat a „poklábosit“ s místními autory (někteří z nich jsou celkem dost známí). Pěvecký spolek je klasický sbor, ve kterém spolu zpívají studenti, učitelé a ostatní zaměstnanci univerzity. Cílem našeho snažení jsou potom veřejná vystoupení, kdy předvedeme své „umění“. K prvnímu veřejnému zostuzení dojde 26.11., kdy za doprovodu orchestru budeme zpívat „Creation“ (Stvoření) od Haydna. Pokud to nebude moc velká ostuda, tak nás příští semestr nechají zpívat i v Národním Koncertním Sálu. WOW !!!

Při prvním pohledu na rozvrh jsem si říkala, že to bude v pohodě a že si ke škole najdu práci na částečný úvazek, aby se nám to tu lépe zvládalo. Ouha, nevšimla jsem si větičky na konci všeobecných informací o mém studijním programu – „tento program je navržen tak, aby studenti strávili většinu času v knihovně“, čím jiným než čtením. Doufám, že se dostaví i jiný výsledek, než podstatné zhoršení zraku. Takže sbohem „lážo plážo“, každý den sníst kilo mrkve, nasadit trojky dioptrie a směle do čítárny.

A co výuka a školní povinnosti? Ze začátku jsem z toho neměla zrovna nejlepší pocit. V ročníku (který čítá 12 lidí, cha, kam se hrabou na TUL, že?) je celkem dost sebevědomých amerických studentů, kteří prakticky ústa nezavřou jak je seminář dlouhý...nic proti, ale občas mám i chuť něco říct. Už jsem se naštěstí proti tomu jejich „vševědování“ obrnila (v hlavě mi přitom zní „jen jeden z národů neskoná...a nástrahy osudu náležitě překoná“, díky tobě Járo).

Co se po nás ve škole (kromě čtení) chce? Na základě načtených knih, které diskutujeme a ke kterým máme přednášky o politickém, historickém a kulturním dění, musíme na každý seminář napsat seminární práci. Její délka je dána dle semináře. V jednom musíme psát seminárku na každého autora, jehož dílo probereme (5), tyto práce jsou kratší než ty, které máme v předmětech, jejichž téma zůstává celý semestr stejné. První práce jsme odevzdávali včera. Vše musíme odevzdávat přes administrátorku programu, která vytištěnou práci orazítkuje a napíše na ní datum a čas odevzdání a sama je pak všechny předá jednotlivým učitelům.

To, jestli nám po absolvování programu bude udělen titul záleží na několika věcech. První je docházka. Nesmíme chybět na seminářích a pokud chybíme, vše musí být doloženo adekvátní „omluvenkou“. Druhou věcí je aktivní účast při diskuzích (zatracení „amíci“ mě asi budou stát pár bodů). Další jsou zmíněné seminární práce a třešničkou na dortu je diplomová práce. Titul se uděluje na základě hodnocení seminárních prací a obhajoby diplomové práce před speciální porotou (vedoucí programu, vedoucí katedry a externí odborník). Pokud student dosáhne horších výsledků, tak mu může být stále udělen jakýsi certifikát, ale nemá nárok na titul.

I přesto, že tu studium není žádný „medík“, tak zdejší studenti tráví dost času po hospodách a klubech. Musí propít veškeré svoje kapesné/peníze z brigád během jednoho týdne, ale společnost si to žádá. Jinými slovy, kdo nepije s námi... takže Sláinte (na zdraví) !!!


Theme port sponsored by Duplika Hosting.
Domů Back To Top